Rodinná dovolená vs dovolená pro páry

01.12.2017

Cestování je záliba nebo alespoň příjemná součást života velké většiny nás všech. Zážitky z cest, z dovolených, z výletů nás baví a takováto investice do zážitků je věčná, nepomíjí.

Jak jde čas, tak se mění i naše potřeby a přání na dovolené. V mém případě se dovolená nyní nepodobá dovolené před například 13ti lety ani trochu. Před zmiňovanými 13ti lety to bylo tak jednoduché, stačilo nahlásit dovolenou v práci, rychle sbalit to nejnutnější a vyrazit. Dodnes vzpomínáme na Egypt, doma v Čechách v únoru -25st a u Rudého moře příjemných 25 st. Koupali se tedy jen ti odvážní, ale kvůli fotce tedy člověk to tričko a kraťasy sundal. Místní chodili v dlouhých kalhotech a svetrech, my jsme tedy alespoň k moři zašli pro tu kýženou fotku a vzpomínku typu "ležela jsem u moře v únoru". Cestovat, poznávat, to nás táhlo. Taxíkem jsme jeli kochat se krásami muzea v Káhiře, druhý den jsme si nechali na pyramidové pole v Gíze, nadšeni tím, co jsme ani neočekávali, jsme se vydali ještě na pyramidy v Sakkáře. Prolezli jsme si volně místa, kam nás pustili, vyfotili rozpadlé chrámy, pyramidy, pozorovali jiný svět v hliněných domečcích u břehu Nilu. Dodnes vzpomínáme na cestu z Káhiry do Ain el Soukhny, kdy uprostřed pouště našemu taxíku něco prorazilo pneumatiku. Elegantní pan řidič, oděn v černou košili, černé kalhoty a nablýskané boty (jasně, že nevlezeme do taxíku k lehce ušpiněnému Egypťanu v nevypraném oblečení, když chceme jet přes poušť k Rudému moři, aby nás vprostřed pouště ..... raději nepsat, co se honí hlavou) vyšel před auto, obešel auto, dal ruce do kapes, zakroutil hlavou a zapálil si. Dnes už je to vtipná vzpomínka, tenkrát mi to tak vtipné nepřišlo. Pneumatiku jsme tedy měnili my, v kufru byla nalezena a půl problému bylo vyřešeno.

A jak že probíhá dovolená v současnosti? Máte děti? Pak mi uvěříte. Nemáte děti? Občas závidím....

Předně je třeba dovolenou zarezervovat včas dopředu, již necestujeme ve dvou, je nás více, není nám jedno, kde budeme ubytovaní, potřebujeme nutně resort s all inclusive stravováním, nutně v resortu musí být skluzavky, nutně musíme mít na pláž jen pár kroků a tahle celá nádhera musí být ještě blízko letiště. Takovou to rodinnou dovolenou ovšem shání mnohem více rodin, než jsme si ochotni připustit a z nabídky mizí rychlostí blesku.

Sbalit kufry, akce, na kterou je třeba vyhradit si celý den. Jak poskládat a narovnat tisíc a jednu hračku do kufru, který má omezenou váhu? Kdo rád skládá puzzle, přišel jeho čas. Je třeba z bytu vyexpedovat slabší povahy a děti, protože ze zabalených kufrů záhadně něco mizí a něco přibývá.

Nastal den D, máme na letiště cestu trvající příjemné tři hodiny dotazů kdy už tam budeme, životních trablů typu mám hlad, mám žízeň atd. Na letišti je třeba zabavit děti jídlem a hurá už se nastupuje. Příjemná dvouhodinová cesta do Tuniska či na Djerbu doprovázená opět dětským ševelením typu kdy už tam budeme, mami já vidím moře, mami a jaktože to letadlo nespadne, předstírám spánek a stydím se za svoji výchovu.

V resortu je všechno fajn, skvělé služby, jídlo nám chutná ale zachtělo se nám trošku toho poznávání, vidět i jinou Djerbu než areál hotelu. Tento názor sdílíme pouze my dospělí, děti mají na život zcela jiný názor. Každý den od našeho příjezdu se na pláži potkáváme a dáváme do řeči s místním mladíkem. Mladík ochotně vypráví o životě na Djerbě a tím ještě podněcuje náš zájem vystrčit paty z resortu. Slovo dá slovo a dvě spřátelené rodiny vyrážíme na výlet drožkou taženou koňmi, jež je vlastnictvím rodiny onoho mladíka. Cílem jsou delfíni, laguna a žraločí farma. Cesta příjemně ubíhá díky vyprávění, mladík hltá i naše příběhy, náš život Evropana. Po příjezdu do laguny dostávají koně odměnu v podobě volného běhu po poušti, osvěžení v moři a děti se mohou svézt na koni v poušti s naším průvodcem. Z očí všech září nadšení, opravdu nádherná krajina, bez turistů, na pláži jsme sami. Žraločí farma je naopak turisty přeplněná a my tak honem zapisujeme do vzpomínek výstavní vily, které jsme po cestě viděli, onu turismem netknutou krajinu "na samotě u moře", život místních a říkáme si, stálo to za to.

Nadšení rodiče u večeře: Děti, to byl ale krásný den co? Setkáme se s neúspěchem celé akce, bylo jim horko, chtěly se koupat a jdou si tedy spravit chuť zmrzlinou.

A za rok tedy, hurá, zas je čas na rodinnou dovolenou!


Autorka Kateřina Černá - pobočka Náchod